ŽENSKÁ MONOLOGIKA

Tak. Dovolila jsem si se rozepsat o Shakespearovi. A rovnou o Learovi. A rovnou od Bezručů. Bůh mi pomáhej...:-)

Prý němé tváře. Houbičky. Každý, kdo někdy nějaké zvíře vlastnil (ať už dobrovolně nebo nedobrovolně) určitě potvrdí, že někdy toho rozhodně navykládají spousty a hromady. Ještě že aspoň neovládají řeč lidskou. I když... Víme to tak jistě?

Kdyby tak věci mohly mluvit... Chválily by nás? Stěžovaly by si? Nebo by nás rovnou někam poslaly? Třeba založené brýle vyloženě frflají. Počítačová myš si zase dá pauzu v nejnevhodnější chvíli. Ona to snad dělá schválně...

Monology na jeden z nejčastějších (přiznejme si to) námětů ženské konverzace: muži. Tento oddíl je obsahově nejrozmanitější, stejně jako mužský svět, obzvlášť ze ženského pohledu (rozlícená hospodyňka přinucená vařit guláš s fatálními následky, manželka v rozvodovém stání ochotná přenechat děti manželovi a jeho mladičké milence obě děti s plným příslušenstvím nebo třeba odhodlaná mladá žena z časů minulých).

Název tentokrát nenaznačuje obsah monologů, ale jejich formu. Jedná se o v dnešní době nejpřirozenější způsob, jak vést (zdánlivý) monolog, kterým dnes vyřizujeme prakticky cokoliv (hovor s kamarádkou o novém příteli a nových botách, s kamarádem v krizi nebo s přítelem, který požaduje jakousi podivnou praktiku...).

Monology o radostech, starostech a zážitcích, které s sebou nesou různá povolání (lektorka a její poněkud náročný, jelikož neustálý pozitivní přístup, uklízečka v domově seniorů přinášející humor duším, které ho naléhavě potřebují nebo kabaretní tanečnice, které komplikují život milostné pletky apod.).

Zde k nám promlouvají pohádkové bytosti, ovšem poněkud jinou formou, než na jakou jsme u těchto stvoření zvyklí (monolog kouzelné babičky na odpočinku, princezny přátelící se s drakem, ďábla v ženské podobě a dalších).