ŽENSKÁ MONOLOGIKA

Zde k nám promlouvají pohádkové bytosti, ovšem poněkud jinou formou, než na jakou jsme u těchto stvoření zvyklí (monolog kouzelné babičky na odpočinku, princezny přátelící se s drakem, ďábla v ženské podobě a dalších).

Název tentokrát nenaznačuje obsah monologů, ale jejich formu. Jedná se o v dnešní době nejpřirozenější způsob, jak vést (zdánlivý) monolog, kterým dnes vyřizujeme prakticky cokoliv (hovor s kamarádkou o novém příteli a nových botách, s kamarádem v krizi nebo s přítelem, který požaduje jakousi podivnou praktiku...).

Monology o radostech, starostech a zážitcích, které s sebou nesou různá povolání (lektorka a její poněkud náročný, jelikož neustálý pozitivní přístup, uklízečka v domově seniorů přinášející humor duším, které ho naléhavě potřebují nebo kabaretní tanečnice, které komplikují život milostné pletky apod.).

Monology na jeden z nejčastějších (přiznejme si to) námětů ženské konverzace: muži. Tento oddíl je obsahově nejrozmanitější, stejně jako mužský svět, obzvlášť ze ženského pohledu (rozlícená hospodyňka přinucená vařit guláš s fatálními následky, manželka v rozvodovém stání ochotná přenechat děti manželovi a jeho mladičké milence obě děti s plným příslušenstvím nebo třeba odhodlaná mladá žena z časů minulých).

Kdyby tak věci mohly mluvit... Chválily by nás? Stěžovaly by si? Nebo by nás rovnou někam poslaly? Třeba založené brýle vyloženě frflají. Počítačová myš si zase dá pauzu v nejnevhodnější chvíli. Ona to snad dělá schválně...

Prý němé tváře. Houbičky. Každý, kdo někdy nějaké zvíře vlastnil (ať už dobrovolně nebo nedobrovolně) určitě potvrdí, že někdy toho rozhodně navykládají spousty a hromady. Ještě že aspoň neovládají řeč lidskou. I když... Víme to tak jistě?